Můj příběh
Jmenuji se Lenka Mihulková. Jsem zahradnice a máma tří kluků, takže vím, jak cenný je čas. Pomůžu vám vytvořit zahradu, která bude nejen krásná, ale i voňavá a plná života - a přitom nenáročná na péči. Ukážu vám, jak vytvořit místo, kde načerpáte energii, děti si budou moct hrát a příroda vás bude těšit každý den.
Má cesta k zahradě smyslů
Představte si, že ráno vyjdete ze dveří a přivítá vás zpěv ptáků a bzučení včel. Skloníte se, přivoníte ke květinám a utrhnete pár čerstvých snítek na svůj ranní šálek čaje. Máte dneska chuť na mateřídoušku, mátu, nebo třeba zavinutku? Neodoláte a posbíráte i pár malých jahůdek, které od včerejška dozrály.
Rozhlédnete se a vidíte krásnou, kvetoucí zahradu, která vám kromě svých plodů nabízí i spoustu dalšího, co je pro vás důležité. Zážitky i naplnění. Místo pro hry dětí, pro jejich první stavby i vaření z bláta. Místo, kde můžete relaxovat, ale třeba i pořádat oslavy a letní párty. To je zahrada smyslů. Zahrada, která je jedinečná a má smysl právě pro vás. A takovou zahradu dnes mám a dále ji buduji.
Ještě před několika lety se mi zdálo, že je to nemožné.
Netušila jsem, jak mít zahradu bez neustálé dřiny, věčného pletí, okopávání a zalévání. Takhle to měli všichni v rodině i v okolí. Takže nezbývalo než se ptát: „Může to vůbec být i jinak?“ Dnes už vím, že ano.
Už jako malá jsem milovala přírodu a vše živé, a na svém záhonku pěstovala barevné květiny. Měla jsem přečtené všechny knihy o zahradě a zahradní tvorbě, ke kterým jsem se dostala. Z darů přírody jsem vyráběla dekorace k nejrůznějším příležitostem. Do kytic jsem kombinovala šlechtěné květy s těmi z louky, trávy, větvičky, a třeba i ostružiny.
Zahradnická škola pro mě byla jasná volba. Po ní jsem měla v plánu zahradní architekturu v Brně. Ale na střední přišlo zklamání. Zjistila jsem, že nemám ten správný typ představivosti, abych dokázala to, co si vysním v hlavě, přenést na papír do půdorysu.
Jasně, dělat bych to mohla, dokázala bych to nějak nakreslit a šlo by to zrealizovat. Ale když jsem o praxích jezdila po realizacích, a viděla zahrady třeba i několik let po založení, které byly jako bez života, věděla jsem, že takhle to nechci. Jsem příliš velký detailista a perfekcionista.
Zahrada se nevytváří na týden, měsíc, nebo rok. A já bych nedokázala jezdit léta kolem zahrady, kterou jsem realizovala a vidět chyby a nedokonalosti. Bylo pro mě těžké vzdát se svého snu a vydat se úplně jiným směrem. Ale moc mi pomohla jedna prostá otázka. „Bavilo by Vás to?“
Ne, nebavilo. Ačkoli i tehdy jsem věděla, že bych to mohla dělat a dělala bych to dobře, tak by to nebylo natolik dokonalé, jak potřebuji. A než abych něco dělala jen dobře, ale ne dokonale, rozhodla jsem se to raději nedělat vůbec.
Při pohledu zpět mám dojem, že to bylo i tehdejší pojetí zahrad, které mi nedávalo smysl. Moderní zahrada tehdy znamenala živý plot, velký trávník a pár záhonů po obvodu. V rámci trendu „bezúdržbovosti“ se vysazovalo hodně jehličnanů, půda se zakrývala textilií a zasypávala kůrou.
Zahrada sloužila často v podstatě pro reprezentaci, chlubení se před kolemjdoucími, sousedy a návštěvami, a obdivovala se z terasy. Pokud se v ní pěstovaly nějaké užitkové rostliny, tak odděleně od okrasné části. A já už tehdy pročítala knihy o přírodních zahradách plné nádherných fotografií především anglických zahrad, bujných a plných života. Jaký obrovský rozdíl.
Na střední jsem objevila svou druhou velkou vášeň – psy
A tak, když jsem se rozloučila se svým snem o architektuře, zamířila jsem po maturitě studovat Kynologii na Zemědělskou univerzitu v Praze.
Přitom jsem se věnovala výcviku asistenčních psů a práci s klienty. Ale časem jsem zjistila, že mi je přeci jen bližší svět rostlin než hospodářských zvířat, na které se soustředila výuka, a magisterské jsem absolvovala v oboru Rozvoj venkova.
Tady jsem se znovu dostala i ke krajinářství a kompozici. Dokonce mě tehdy moc potěšilo, když se mě po odevzdání seminární práce profesorka ptala, proč nechodím na jejich katedru.
Tehdy mě to hezky zahřálo u srdíčka, ale byla jsem přesvědčená, že se i po dostudování budu dál věnovat výcviku asistenčních psů. V tom jsem viděla smysl a cítila jsem, že můžu klientům skutečně pomáhat a měnit životy. Zahrady mě sice stále bavily, ale pořád mi v nich něco důležitého chybělo.
Pohled na jejich tvorbu se od doby mého studia na střední příliš nezměnil a z domova, z vesnice i od babičky jsem zase znala jen zahrady sloužící především k produkci ovoce a zeleniny, kde květiny kvetly jen na předzahrádce, která musela být pořád čistě vypletá. Ve městech a satelitní zástavbě byly zahrady zase spíš jen kulisou pro dům, ne prostorem k životu.
Ze zahraničí se sice šířily i knihy, které to celé pojímaly jinak, ale v mém okolí nebyl nikdo, kdo by tak skutečně pracoval.
„Žijte ve své zahradě“
Až pár let po dokončení studia jsem náhodou narazila na články a videa výborného zahradního architekta Ferdinanda Lefflera. A jeho (dnes už celkem známé) motto: „Žijte ve své zahradě“ byl pro mě ten největší AHA moment. Protože zahrada nemá být na koukání, ale na žití.
Zahrada je místo plné zážitků, a je jen na nás, co nám přinese.
A pokud není okopávání a pletí naším koníčkem, tak to prostě dělat nemusíme. Stačí si výsadby správně vybrat a rozvrhnout.V tom mi kromě pana Lefflera velmi pomohly i knihy pana Hanzelky (vřele doporučuji), s krásným výčtem rostlin, které není nutné zalévat.
Také přišlo uvědomění, že nám nic nebrání namíchat v jednom záhoně bylinky s čistě okrasnými rostlinami, pod keři můžou klidně růst lesní jahůdky, vedle terasy rybíz a pozemek může stínit jabloň, jeřáb, nebo třeba kdouloň. Inspirací mi jsou principy přírodních zahrad, permakultura i vlastní pocity.
Miluji, když se můžu procházet po zahradě, a tu a tam něco utrhnout, přivonět si, ochutnat. Miluji vůni marulky nebo šanty. A znáte pelyněk brotan nebo čechřici vonnou? Je spousta úžasných rostlin, které můžete pěstovat. A kromě vás z nich budou mít radost i ptáci, včely, motýli a spousta dalších živočichů. A to se taky počítá.
Ráda bych svým dílem přispěla ke změně
Stále se nepovažuji za zahradního architekta. A ani jím být nechci. Jsem zahradník. Ekolog. Tvůrce. Jsem žena, manželka a maminka tří kluků. Jsem někdo, kdo nahlíží přes ploty do zahrad a vidí tu spoustu nevyužitého potenciálu.
Ráda bych svým dílem inspirovala a přispěla ke změně ve vnímání a užívání zahrad. Aby zahrada už nebyla jen na koukání. Aby rodinná zahrada neznamenala místo s trávníkem a trampolínou.
Ráda bych ukázala, že zahrada může být mnohem víc a také mnohem víc dávat. Že se může stát místem, ze kterého se vám třeba nebude ani chtít odjíždět na dovolenou. Osobní oázou. A zároveň může být oázou i pro další živočichy a přispět svým dílem k ochraně naší přírody a krajiny. A že to všechno nemusí znamenat nikdy nekončící dřinu.
Pokud vás tato představa zaujala, stáhněte si pro začátek můj E-book zdarma. Protože zahrada má mít smysl.
