Když zahrada v zimě spí: čas ohlédnutí a nových záměrů

Také s příchodem nového roku hodnotíš ten starý, uplynulý? Občas je fajn se ohlédnout, protože bez toho si často ani neuvědomíme, jakou cestu už jsme ušli. A když nevíme, kde jsme, těžko se nám směřuje k cíli. Může se pak snadno stát, že jedeme dál. Jen tak. Ze setrvačnosti. A život tak nějak ubíhá, aniž bychom ho skutečně žili. Vnímáš to také tak? A dopřáváš si čas na ohlédnutí a nové plány?

Když nevíme, kde jsme, těžko se nám směřuje k cíli.

Co loňský rok přinesl mě?

Především největší a nejodvážnější krok za poslední dobu – založení projektu Zahrada smyslů, díky kterému můžu pomáhat dalším ženám, které touží po zahradě, která má smysl. A z toho plynoucí obrovské množství dalších kroků, nových dovedností a neustálé vykračování z komfortní zóny.

Ale…

Budování podnikání má i své stinné stránky, třeba snížení času, který můžu věnovat péči o svou zahradu. Protože čas, který mám, věnuji raději jiným věcem. A raději si budu užívat hezký letní večer, než zalévat. Možná to máš taky tak.

A právě tady se pro mě život a zahrada krásně potkávají. Já o sobě totiž už dávno vím, že nekonečné pletí, zalévání a další práce nejsou můj koníček, proto je na to naše zahrada připravená, a náročnou péči ani nevyžaduje.

Zároveň jsem v pohodě s tím, že budování prostě postupuje pomaleji. Sice bych také už měla nejraději všechno hotové, ale roky stavby domu mě naučily trpělivosti. Více méně 😀

Přesto se něco stihlo

Z čeho mám velkou radost je nový záhon ve stínu lísek laděný do bílé barvy. A několik dalších nových záhonů, které jsem vysázela v zahradách rodiny. Na jaře jsem zasadila kolem 300 rostlin – a nějaký čas pak nechtěla vidět ani lísteček 😀 Ale je úžasné sledovat, jak květiny dokáží úplně proměnit atmosféru místa. Kochám se pokaždé, když jedeme na návštěvu, a já mohu „svoje“ záhony obhlédnout, a s nadšením sleduji jejich proměny v koloběhu roku.

Už se moc těším na jaro, až uvidím všechno znovu rašit, a jsem moc zvědavá, jak letošní tuhou zimu zvládnou nové druhy rostlin, které momentálně testuju, protože s nimi nejprve chci mít vlastní zkušenost v našich podmínkách, než je budu používat dál.

Ale nemá cenu spěchat a předbíhat. Stále čekat na to „AŽ“. Měli bychom si užívat to, co je TEĎ.

A v tom se můžeme učit od své zahrady. Radovat se z kvítku, který právě kvete – protože zítra už nemusí. Zahrada nás provází naším životem, a z velké části ho i odráží.

Teď v lednu zahrada odpočívá, spí

A zdánlivě se v ní nic neděje. Ale v hloubi pod povrchem se děje spousta věcí. Sbírá se síla a chystá se úžasné představení, nad kterým se nám mnohdy tají dech.

I tím se můžeme inspirovat. V zimě zpomalit, zklidnit se. A přitom bilancovat, hodnotit a připravovat se na nový příliv jarní energie.

A k bilancování patří i otázky.

Proto se Tě ptám:

• Jaký byl loňský rok ve Tvé zahradě?
• Trávila jsi tam tolik času, kolik sis přála?
• A užívala sis ji, nebo byla spíš jen dalším bodem na Tvém TO-DO seznamu?

Zastav se na chvíli. Dopřej si čas pro sebe. A ponoř se do mini-průvodce, kterého jsem pro Tebe připravila. Pomůže Ti ujasnit si, kde se právě nacházíš, a kam chceš se svou zahradou jít dál.

Nemusíš hned všechno měnit. Prvním krokem na každé cestě je uvědomění. Protože bez něj ani nevíme, jestli nějakou změnu vůbec chceme.